Zápisník labužníka 16/2006
18.04.2006 00:00
Už jsem jednou psal o nedůvěře, kterou čeští labužníci ze setrvačnosti vyslovují restauracím umístěným v hotelích. Samozřejmě, většina českých hotelových restaurací má kuchyni fádní a účelovou, do sálu se obvykle musí projít z hotelové haly, což nikdy nemá ten pravý půvab, avšak nelze nevidět, že ve špičkových hotelích jsou restaurace na vysoké (ba možná nejvyšší) úrovni.
Ostatně světový trend je stejný: například z francouzských restaurací, jež se pyšní třemi hvězdičkami Michelin, je téměř polovina v hotelích. I takový kulinářský mistr jako Alain Ducasse pracuje ve dvou hotelových restauracích, v Paříži a v Monte Carlu. Tato situace má svůj logický důvod: hotely mohou nabídnout špičkovým kuchařům nesrovnatelně vyšší plat, než si zatím mohou dovolit restaurace.
Málokterý šéfkuchař má alespoň u nás dostatečný kapitál na to, aby si otevřel vlastní podnik. A tak se dá říct, že většinu nejlepších kuchařů v České republice zaměstnávají hotely: například Vito Mollica je ve Four Seasons, Zdenek Pohlreich v Marriotu, Jiří Štift v Alcronu, Radek Šubrt v Le Palais, Martin Slezák v Intercontinentalu.
Když jsem nedávno vstoupil do nově zrekonstruované restaurace CzecHouse v pražském hotelu Hilton, čekalo mě velmi příjemné překvapení. Vybavení kuchyně i sálu je na nejvyšší úrovni (sporák Molteni je rolls-royce mezi sporáky) a mladý, ve světě zběhlý šéfkuchař Roman Paulus cizeluje k dokonalosti svoji snahu o modernizaci klasických českých receptů. Třeba jeho celerová polévka - to je opravdu skvělá lahůdka. A ještě: tak křehký a chutný steak jsem už dlouho u nás nejedl.
Autor: Vladimír Poštulka
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.