Pagody v Myanmaru
07.01.2007 00:00
Myanmar je stát, který téměř půlstoletí své nezávislosti zasvětil změně většiny geografických názvů, aby nic nepřipomínalo období britské koloniální nadvlády. A tak se z Barmy stal Myanmarský svaz. Nic z toho však neubralo na kráse země, jíž se často říká zlatá země. Má to dva důvody. Prvním je četnost pozlacených pagod a tím druhým přírodní „zlato“, kterým je produkce rýže.
Brána Rangún
Hlavní město je vstupní branou do země a pro množství parků s tropickou vegetací a nádhernými jezery je známé jako město zahrad východu. Rangún býval bezvýznamnou osadou, která se začala masivně rozvíjet až za britské nadvlády v 19. století. Vznikl velký přístav, následoval rozvoj širokého okolí. A to tak bouřlivý, že ulice často nemají žádná jména a jsou pouze číslované. Nad městem se majestátně tyčí největší buddhistická svatyně na světě - Schweidagonská pagoda, posvátné místo, kde je podle legendy uloženo osm vlasů Buddhy. Její špička nese 5500 diamantů a další tisíce vzácných kamenů. A když zavane vítr, rozezvoní se 1065 zvonků ze zlata a 420 stříbrných. Dalšími turistickými zajímavostmi města jsou pagoda Chauchtatkyi se 70metrovou sochou ležícího Buddhy nebo Národní muzeum.
Mandalaj - bývalé královské město z poloviny 19. století na řece Iravadi - byla v pořadí třetím hlavním městem; ze starších předchůdkyň Avy a Amarapury se toho mnoho nedochovalo. Své jméno dostala podle nedaleké Mandalajské hory s pagodou a klášterem. Asi ve třetině hory najdete zlatou sochu Buddhy v nadživotní velikosti, který ukazuje směrem k jihu. Podle Buddhovy věštby právě tam vzniklo v roce 1857 město Mandalaj a v jeho srdci rozlehlý královský palác. Ten však byl na konci druhé světové války zničen. Ve městě přitahuje pozornost pagoda Kuthódo s největší kamennou knihou na světě. Její stránky tvoří mramorové desky, na nichž je vytesaná tripitaka - buddhistické kanonické texty, a každá z desek je připevněna na malé pagodě. Na druhém břehu Iravadi, spojeného s tímto místem nejdelším mostem v zemi, je město Sakain. Najdete tam Jeskyni Buddhů s řadou soch v nadživotní velikosti s čelenkami zdobenými drahokamy. Kolem dokola uvidíte plno dalších svatostánků, včetně Královnina prsu. To je lidový název pro obrovskou bílou polokouli z roku 1936 - pagodu Kaunmudó. Podle pověsti dostala svůj tvar tak, že se králi nelíbily plány na její výstavbu. Náhodou poodhalil blůzku své nejoblíbenější královny a plán byl dle tohoto vzoru upraven.
Pagan - to je oblast rozkládající se na ploše přibližně 40 kilometrů čtverečních, která je poseta pagodami, zbytky klášterů a staveb. Toto místo je pro Barmánce symbolem velikosti jejich země v minulosti. Jeho historie začíná v 11. století s prvním králem Anoratchou. Tento osvícený státník nechal vybudovat zavodňovací kanály a umělá jezera a tím zajistil dostatek vody a obilí. Výstavba svatostánků trvala mnoho let. Původní stavby byly jednoduché, měly často tvar pouze zvonovité stúpy uvnitř vyplněné cihlami. Později následovaly větší chrámy se sochami Buddhů uvnitř, už více zdobené sochami nebo freskami. Výstavba končí stavbou Mingalazedy - Šťastné pagody, která byla dokončena roku 1284.
Hodinu jízdy od Paganu se do výšky 1500 metrů zvedá vyhaslá sopka Mt. Popa. Na vrcholu najdete chrám Mahagiri, zasvěcený natům, malým bůžkům, kteří mají vztah ke každodennímu životu. Všechna obydlí v zemi mají svého strážného nata. A nejvíce uctívaný z natů - Pán Velké hory - sídlí právě zde.
Zlatí sněhuláci
Na severovýchodě země se nachází hornatý Šanský stát, kde leží jezero Inlej. Žijí tady domorodí Inthové - „synové jezera“. Hladinu pokrývají plovoucí zahrady, které vznikly tak, že se úrodné bahno ze dna dalo na dřevěnou rohožku a osázelo. Kolem nich jsou dřevěné domy postavené na kůlech, z nichž vedou schody přímo do vody ke člunu - nezbytné součásti každé domácnosti.
Na ostrůvku uprostřed je známá pagoda Phaung Daw U (Velká pagoda), kde se skrývá pět soch Buddhy. Jsou velmi baculaté, což ještě podtrhuje jejich obalení zlatými plátky. Při podzimní rovnodennosti jsou tyto sochy slavnostně naloženy na obřadní lodě a během čtrnáctidenního festivalu objíždějí osady na jezeře.
* * *
Turistické informace
Koupání - Ačkoliv má Myanmar nejdelší pobřeží ze všech zemí jihovýchodní Asie, zdejší pláže teprve čekají, až je turisté objeví. Důvodů je více - doprava sem je trochu komplikovaná a ubytovací kapacity teprve začínají rašit. Nejznámějším střediskem je Ngapali Beach, jemuž místní přezdívají barmské Tahiti. Tato tříkilometrová pláž je ideálním místem pro ty, kdo chtějí čistou vodu, krásné koupání, potápění a minimum lidí kolem. Můžete se tady celé dny nerušeně procházet nebo si pronajmout kolo a vydat se na průzkum do místních rybářských vesniček.
Doprava - V Myanmaru se vyplatí cestovat organizovaně. Pokud se však rozhodnete vyrazit na vlastní pěst, je dobrou variantou letecké spojení do Rangúnu, Baganu, Mandalaje, k jezeru Inlej i Ngapali. Železniční síť je poměrně hustá, ale tratě i vagony jsou hodně neudržované. Turisticky se většinou využívá pouze spojení mezi Rangúnem a Mandalají. Cesta trvá šestnáct hodin. Reálnou variantou je pronájem klimatizovaného auta. Vždy zde platí, že cesta zabere více času, než se jeví podle kilometrů, protože stav silnic odpovídá velmi malé údržbě.
Placení - preferovanou měnou v Myanmaru jsou americké dolary, po nich eura. Na cestu doporučujeme se vybavit hotovostí v bankovkách menších hodnot. Vzhledem k mezinárodním ekonomickým sankcím tady pro běžnou platbu neakceptují platební karty ani cestovní šeky. V některých mezinárodních hotelech je sice lze použít (mimo EC/MC), ale musí se počítat s větším poplatkem.
Autor, foto: Zuzana Suttnerová
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.