Téma TÝDNE
Kočka: mazlíček, nebo zabiják?
20.10.2018 19:15 Původní zpráva
Ekologická hrozba, nelítostní zabijáci. I tak je dnes nahlíženo na kočky, jedny z nejoblíbenějších domácích mazlíčků. Jsou skutečně tak nebezpečné? A čím si jejich mnohdy svérázné chování vysvětlit?
V americkém Washingtonu nedávno odstartovala ojedinělá akce: sčítání koček. Metropole Spojených států má v plánu během tří let co nejpodrobněji zmapovat svoji kočičí populaci. Zaměří se přitom jak na domácí mazlíčky, s jejichž dokumentací mají pomoci vyplněním dotazníků přímo majitelé, tak na volně žijící toulavá zvířata. Kvůli nim byly po městě umístěny desítky kamer, jež mají monitorovat pohyb a četnost populace. Kam kamery neuvidí, vyrazí terénní pracovníci. "Je to vůbec první sčítání tohoto druhu," uvedla pro deník Washington Post Lauren Lipseyová, viceprezidentka organizace Human Rescue Alliance, která má akci s odhadovanými náklady okolo 1,5 milionu dolarů (téměř 34 milionů korun) na starost.
Mapování kočičí populace odůvodňují autoři projektu snahou zjistit, jak efektivně ve Washingtonu fungují kočičí útulky. Ty se snaží nechtěná zvířata nabízet novým majitelům a volně žijící po odchytu sterilizovat, aby se předešlo jejich nekontrolovatelnému množení. Sčítání má ale minimálně ještě jeden důležitý důvod. Získaná data by měla vnést nová fakta do společenské debaty, které se za oceánem přezdívá "válka o kočky". Diskuse mezi milovníky roztomilých zvířátek s ostrými drápky a jejich zarytými odpůrci je totiž stále vyhrocenější. Nejen v USA.
Očipovat a zakázat
Do negativního světla postavila kočky řada vědeckých studií z posledních let, ze kterých vycházejí jako zákeřní predátoři. Mnozí badatelé upozorňují, že kočičí dravost pomáhající člověku zbavit jeho obydlí myší a dalších nežádoucích hlodavců má i odvrácenou tvář. A že roztomilí chlupáči vedle nevítaných hostů likvidují spoustu dalších, mnohdy i chráněných či ohrožených živočišných druhů. Drobné savce, ptáky, plazy.
Například podle studie vědců z washingtonského Smithsonova institutu zabíjejí kočky jen v USA ročně až 2,4 miliardy ptáků a až 12,3 miliardy savců. Konkrétně pro ptáky představují větší nebezpečí než automobily, pesticidy nebo větrné elektrárny. Podle výzkumu zveřejněného v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America mají kočky celosvětově na svědomí vyhubení 63 živočišných druhů.
Badatelé dodávají, že mezi zabijáky jsou nejen toulavá zvířata, ale také domácí mazlíčkové, které jejich majitelé vypouštějí ven. Americká ekoložka Jennifer L. McDonaldová, jež se zmíněné problematice dlouhodobě věnuje, zveřejnila před třemi lety v časopise Ecology and Evolution závěry své rozsáhlé studie. Mimo jiné konstatovala, že běžná kočka žijící napůl v domě a napůl venku uloví za měsíc v průměru devět až deset zvířat, zejména ptáků.
Radikální řešení zvažují na Novém Zélandu v obci Omaui, kde prý kočky ve velkém loví ohrožené živočišné druhy a rozvracejí tamější ekosystém. Nedávno tam navrhli vyhlášku, podle níž by museli majitelé nechat své kočky povinně očipovat, vykastrovat a v případě, že jim mazlíček zemře, nesměli by si pořídit nového. "Nejsme odpůrci koček, ale jejich majitelé by měli být zodpovědní a uvědomit si, že do této oblasti se domácí kočky zkrátka nehodí," uvedl jeden ze zastupitelů Omaui John Collines. Pobouření chovatelé koček chtějí ojedinělou legislativu za každou cenu zastavit.
Milujeme, ale nechápeme
V Česku jsou kočky spolu se psy jednoznačně nejoblíbenějšími domácími mazlíčky, v tuzemských domácnostech jich žije přibližně 1,1 milionu. Uvažovat o podobných omezeních jako na Novém Zélandu nemá podle veterinářky Martiny Načeradské provozující vlastní veterinární kliniku smysl. Zmiňuje, že komplikaci představují zejména toulavá zvířata, jejichž masový výskyt Česko bezprostředně neohrožuje. "Problém je, že do Austrálie či na Nový Zéland byla kočka zavlečena a tamější ekosystém na to nebyl úplně stavěný. Vyvíjel se odděleně hodně dlouho a zavlečené druhy tam způsobují problémy," popisuje Načeradská a dodává, že potíž v případě Česka je zejména s vlažným přístupem ke kastraci. Mnoho lidí, především na venkově, ji stále považuje za zásah proti přírodě. "Přitom je to běžný, poměrně rychlý a bezpečný zákrok, který zabrání utrpení koťat, jejichž počet u nekastrované kočky narůstá exponenciálně," vysvětluje veterinářka.
Mnohé problémy zmiňované v souvislosti s kočkami Načeradská spojuje s nedostatečným pochopením těchto zvířat. Podobně to vidí i další odborníci. Člověk si rád užívá společnosti předoucích stvoření, zároveň však často přehlíží vlastnosti a potřeby, které k nim patří. Specifika jejich života, projevy emocí, temperament. Jedním z charakterových rysů, jež jsou kočkám vlastní, je i hojně zmiňovaná a kritizovaná dravost. Ulovení ptáci, hraboši, poškrábaná pohovka. Používání ostrých drápů není kočičí rozmar, mají ho zkrátka zakódované v DNA.
"Kočky jsou šelmy a při domestikaci šly úplně jiným směrem než kupříkladu pes, který je také šelma, s níž jsou často srovnávány. Kočka si zachovává svou divokost," vysvětluje Klára Nevečeřalová, vystudovaná chovatelka exotických zvířat, která se dlouhodobě specializuje na výchovu koček a převýchovu těch problematických. "Kočky jsou roztomilé, chlupaté, mazlivé. Ale musíme myslet na to, že když je chováme jako domácí zvířata, bereme si domů malé predátory," říká americký forenzní psycholog Max Wachtel a dodává: "Kočky mohou být fantastičtí a sladcí společníci. Dokud se neobrátí proti vám."
Paranoidní pesimista
O ostrosti kočičích drápů by mohli vyprávět majitelé sedmi pitbulů, kteří před časem se svými psy vyrazili na procházku v kanadské Victorii. Když své čtyřnohé parťáky pouštěli z vodítek, neměli tušení, jak pohodové venčení dopadne: do krve poškrábané psí čumáky, poraněné oči, hrozivě vyhlížející škrábance. Sedm statných psů zpacifikovala jedna jediná kočka - šestnáctiletá veteránka Baby -, která podle své majitelky jen hlídala vlastní teritorium.
Nestalo se jí téměř nic, zato psi skončili u veterináře a jejich majitelé, snažící se kočičí řádění holýma rukama zastavit, na pohotovosti. "Kočky jsou velmi teritoriální zvířata. Pokud vidí, že jejich území někdo narušil, tak se podle toho chovají. Ono to nemusí být sedm pitbulů, viděla jsem video, kdy rozzuřená kočka zahnala i medvěda," říká veterinářka Načeradská a dodává: "Kočka je takzvaný paranoidní pesimista, takže pokud se cítí ohrožena, bojuje o život." Sílu kočičích čelistí a ostrost drápů ve své praxi poznala už několikrát. Nejhorší prý bylo zranění, kdy jí kocour po prohmatání břicha téměř ukousl poslední článek palce na ruce a drápy na zadních nohách ošklivě potrhal kůži od zápěstí až po loket.
Podle lékařky, jež sama kočky chová, není jejich agrese téměř nikdy bezdůvodná. Mnohdy za ní stojí strach, špatné chování lidí, bolest nebo nevhodné prostředí, v němž zvíře žije. "Absolutně nejčastější chybou je ignorace základních potřeb koček. Lidé si často myslí, že je to bezúdržbové zvíře, jenže to není pravda. Potřebuje například přizpůsobení bytu tomu, aby se v něm cítila bezpečně," říká Načeradská. Co malé šelmy vytáčí? Například nemožnost označit si území pomocí škrábání, nedostatek míst, kde se mohou schoulit či schovat, a také nečekané návštěvy. Lidské i zvířecí. Vnímají je jako ohrožení svého teritoria.
Změní lidský mozek
Nejde však pouze o zabité ptáky, škrábance na rukou nebo poničený nábytek. Asi největší hrozbou, která je s kočkami spojována, je nákaza toxoplazmózou. Přesněji vnitrobuněčným parazitickým prvokem Toxoplasma gondii, který se může pohlavně rozmnožovat pouze ve střevě kočkovité šelmy. Odtud pak odchází trusem v podobě odolných cyst, přičemž v půdě přežije klidně několik let. Neopatrnou manipulací s kočičím trusem, konzumací špatně omyté zeleniny či snědením nedostatečně tepelně upraveného masa se může toxoplazmózou nakazit i člověk. Mimochodem, nemocí podle odhadu trpí přibližně třetina Čechů, většina z nich o tom vůbec neví. Nebezpečí představuje především pro těhotné ženy, u kterých může vést k poškození plodu, ve vážnějších případech i k potratu.
Bez následků není tato choroba ani u běžného člověka. Evoluční biolog profesor Jaroslav Flegr, jenž se výzkumem Toxoplasmy zabývá více než čtvrtstoletí, tvrdí, že nebezpečný prvok mění chování svého hostitele, tedy fungování mozku. Nakažení lidé reagují pomaleji, což může vést například k autonehodám, jsou nepořádní, méně spolehliví, nedochvilní. U infikovaných osob se prý mění také chuť k sexu a zvyšuje riziko propuknutí schizofrenie, epilepsie či kardiovaskulárních chorob.
"Z našich výzkumů vyplývá, že dvacet tři procent rozdílů v celkové nemocnosti obyvatel evropských zemí se dá vysvětlit rozdíly ve výskytu toxoplazmózy v jednotlivých státech," říká Flegr. Známý badatel ale zároveň tlumí hysterii při spojování toxoplazmózy s kočkou. "Pozor na hledání zkratkovitých řešení problému typu zákazu chovu koček," má jasno vědec. Nákazy přímo z kočičího trusu jsou totiž spíše výjimkou, infekční stadia parazita vylučuje kočka většinou jen jednou za život po dobu jednoho až dvou týdnů. Daleko větší riziko tak představují již zmíněná neomytá zelenina, syrové maso nebo třeba dětská pískoviště, kam mají domácí mazlíčci volný přístup. Ostatně sám Flegr nedá na kočky dopustit. Na internetu pravidelně zveřejňuje obrázky svého kocoura Micíka a právě dokončuje odborný článek o vlivu koček a psů na kvalitu života a duševní zdraví lidí. Jeho závěry si zatím nechává pro sebe.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.