Pachová stimulace
Nosorožcům v zajetí by k rozmnožování mohl pomoci jejich trus
07.03.2015 12:15
Nedávný výzkum, který objasnil, jak je to s komunikací nosorožců pomocí hlasových projevů, má další pokračování. Vědci Ivana Cinková z Univerzity Palackého v Olomouci a Richard Policht z České zemědělské univerzity v Praze se tentokrát zaměřili na to, jakou roli kromě signálů zvukových, hrají v nosorožčím vzájemném dorozumívání a rozpoznávání signály pachové.
Nosorožci obecně mají výborný sluch a čich, o to hůře jsou však na tom se zrakem. Pouhým pozorováním špatně zjišťují totožnost a další rysy svých druhových konkurentů. A protože pachové stopy jsou z hlediska získávání informací důležité pro většinu savců, položili si vědci otázku, zda jsou i nosorožci schopni rozpoznat tyto znaky z trusu, jakožto zdroje feromonů.
Pachové podněty uvolněné z moči nebo trusu umožňují savcům stejného druhu zjistit mnoho. Ať už jde o jejich teritorialitu, pohlaví, stáří, nebo konkurenční schopnosti. Mají tu výhodu, že se rozšíří do prostředí a po určitou dobu je lze zachytit a identifikovat i v nepřítomnosti zdroje. Suchozemští obratlovci vnímají pachové stopy přes hlavní čichový systém, který snímá především těkavé signály. Ty netěkavé - feromony - jsou pohlcovány tzv. Jacobsonovým orgánem (organum vomeronasale), který je také často nazýván orgánem vomeronazálním. Ten mají nosorožci dobře vyvinutý.
Předmětem zkoumání byli nosorožci tuponosí (Ceratotherium simum). Počet těchto lichokopytníků se momentálně pohybuje okolo dvaceti tisíc kusů, nicméně rozsáhlé a stále zesilující pytláctví způsobuje, že jejich zastoupení ve volné přírodě rapidně klesá. V zajetí nejsou nosorožci decimováni pytláky, je tu však zásadní problém s rozmnožováním. Obě pohlaví totiž často trpí reprodukční patologií, čili neplodností a velký vliv zde má také nedostatek sociálních vazeb. Cílem studie bylo tedy ověřit, zda jsou nosorožci žijící ve volné přírodě schopni rozlišovat pohlaví a familiaritu (známost) příslušníků stejného druhu z pachů jejich trusu, což by mohlo vést k vyvinutí metod, stimulujících teritoriální a reprodukční chování u nosorožců v zajetí.
Pro výzkum, který probíhal v ohraničených, 50 kilometrů od sebe vzdálených rezervacích Welgevonden Game Reserve a Lapalala Wilderness v Jihoafrické republice byl v první řadě důležitý sběr vzorků. Protože si vědci museli být jistí tím, od jakého jedince každý vzorek pochází, mohli je odebírat pouze v případě, že přistihli nosorožce "přímo při činu" - tím byla zaručena i čerstvost trusu. Celkem dvacet dvoukilových vzorků od osmi dospělých samic a čtyř samců (u některých jedinců došlo k odběru více vzorků) bylo následně uloženo do vzduchotěsných plastových kontejnerů a zmrazeno při teplotách -5 a -20 stupňů Celsia, podle toho, za jak dlouho měli být použity.
Když přišlo na samotné testování, rozmrazené vzorky cestovaly zpět do terénu, kde se vybraným čtyřiadvaceti jedincům postupně umísťovaly na hnojiště ve směru jejich pohybu, aby je lépe zaregistrovali. Tím, že testování probíhalo na dvou odlišných lokalitách, bylo docíleno vzájemné neznámosti dárce vzorku vůči testovanému nosorožci. Záměrně byl však několikrát předložen nosorožcům i trus svých "známých", aby mohli být případné reakční rozdíly v průběhu čichání porovnány. Veškerý kontakt zvířete se vzorkem byl zaznamenáván na kameru.
Výsledky analýz
S nejintenzivnějšími reakcemi na trus se vědci setkali u dospělých teritoriálních samců, kteří po očichání vzorku běhali okolo, značkovali si teritorium a snažili se najít jedince, který se na místě vyprázdnil. Slabší reakce pak vykazovali dospělé samice a mladí nosorožci, kteří při očichání trusu byli pouze ve zvýšené ostražitosti. Protože tyto různorodé reakce bylo zapotřebí sjednotit, vyhotovila se analýza délky čichání k trusu a latence ostražitosti (zpoždění, se kterým došlo k ostražitosti zvířete). To nejpodstatnější, tedy to, že nosorožci rozpoznávají pohlaví a známost z trusu ostatních jedinců se potvrdilo. Výsledky analýz ukázaly, že reakce na trus známých versus neznámých zvířat byly rozdílné. Nosorožci k trusu neznámých nosorožců čichali dvakrát déle, než k trusu jedinců, se kterými obývají stejnou lokalitu. Pozitivně dopadl i test na rozpoznávání pohlaví, jelikož latence ostražitosti se lišila v závislosti právě na pohlaví dárce vzorku.
Znalost čichové komunikace se na základě těchto poznatků může stát důležitým nástrojem pro zvýšení populací savců, které se v zajetí špatně reprodukují. Přestože rozmnožovací schopnosti nosorožců tuponosých v zajetí nejsou nikterak příznivé a jejich počet klesá, neocitají se na pokraji vyhynutí na rozdíl od kriticky ohrožených nosorožců Cottonových (Ceratotherium cottoni), kteří byli nedávno odlišeni jako samostatný druh a kterých je na celém světě žalostných pět kusů. Jelikož si alarmující situace nosorožců přímo vyžaduje nějakým způsobem zasáhnout a zvýšit šanci na jejich reprodukci v zajetí, doufejme, že tato nová zjištění aplikovaná v praxi k tomu výrazně přispějí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.