Bomby v Tádžikistánu zabíjejí i deset let po válce
24.07.2007 10:51
Každý rok na jaře voda z tajících sněhů v horách stahuje s sebou po příkrých stráních do obydlených oblastí v údolí nevybuchlé bomby. Jednou z jejích obětí se stal i desetiletý Salim Sajmuddin, který se narodil po skončení občanské války v Tádžikistánu, píše agentura Reuters.
Zelenooký chlapec v teplácích s dírou na zadku a v obnošené džínové bundičce žije v malé obci v pohoří Pamír na východě Tádžikistánu. Před dvěma roky šel ven s bratrem Narzikulem sbírat dřevo na topení. To je nezbytná činnost v oblasti, kde elektřina funguje jen sporadicky.
Narzikul jako první spatřil bombu a myslel si, že je to míč. Sebral ji ze země a hodil do vzduchu. "Najednou něco bouchlo. Nohu a tvář jsem měl ve chvíli plnou krve," řekl Salim, který i teď při vzpomínce vypadá vyděšeně. "Bratr mě odnesl domů a potom jsme jeli do nemocnice."
Šrapnel mu zranil pravé oko a nohu mu zasáhlo 160 malých kovových kuliček z kazetové bomby ShOAB-0.5 ruské výroby.
Kazetové bomby jsou naplněny stovkami malých trhavin, které se po výbuchu rozsejí po rozsáhlém území. Některé však nevybuchnou ihned, mohou ležet v krajině dlouhá léta a způsobovat zranění či smrt civilistů i dlouho po skončení konfliktu.
Tyto bomby se používaly v Afghánistánu, Čečensku a Ugandě a podle organizace Human Rights Watch jsou stále ve výzbroji armád některých zemí jako Kuby, Indie, Sýrie nebo Ukrajiny.
Používání těchto bomb se možná snížilo po důrazných kampaních, ale jejich likvidace je velmi nákladný proces a trvá roky poté, co utichnou zbraně.
"Je to velmi smutné," říká Salim a do očí se mu derou slzy. "Nechci, aby se mi to ještě někdy stalo, ani nikomu jinému."
Občanská válka v Tádžikistánu, v níž proti sobě stály sekulární vláda a koalice islamistů, si v letech 1992 až 1997 vyžádala 150 tisíc lidských životů. Chudá středoasijská země sousedící s Afghánistánem se z války vzpamatovává jen pomalu.
Podle tádžického střediska pro likvidaci min a výbušné munice je na 25 milionech čtverečních metrů převážně hornatého tádžického území rozseto 10 tisíc min a nevybuchlé munice.
Zvláštností bomby ShOAB, která zranila Salima, jsou její ocelové kuličky o průměru šest centimetrů, které se často skutálí dolů a stejně jako jiné tříštivé bomby budí zvědavost dětí.
"Potřebujeme odminovače, potřebujeme víc detektorů," říká hlavní technický poradce programu pro odminování Andy Smith. "Nemáme dost peněz. Ty bomby se brzo dostanou do blízkosti našich pozemků a našich domů."
Od roku 1992 bylo registrováno 300 potvrzených úmrtí a zhruba stejný počet zranění souvisejících s explozemi min. Mnoho z obětí byly ženy a děti. Předpokládá se, že řada případů ani nebyla hlášena. Každý měsíc přibudou na seznam další dva lidé a tento trend zatím neklesá.
Smith upozorňuje, že fondy na odminování často plynou do takových horkých míst, jako je sousední Afghánistán, zatímco poklidnější země jako Tádžikistán jsou přehlíženy.
"Bude to trvat stovku let, pokud se nezmění tento způsob financování," řekl.
Salim, v jehož škole se vyučuje jen tádžičtina a matematika, tvrdí, že jeho zranění ho přivedlo k tomu, že by chtěl studovat medicínu.
"Rád bych se stal lékařem, který léčí oči, abych pomohl jiným a mohl si vyléčit i svoje vlastní oko," řekl.
Na fotografii: Nevybuchlá kazetová bomba, nedatováno
FOTO: wema.com
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.