Povolební Ukrajina
Kyjevu unikl džin z lahve percovky
20.11.2012 07:40
Hra s ohněm se nevyplácí. V parlamentních volbách na Ukrajině získala nejvíce hlasů proruská Strana regionů. Její vládě budou z opozičních lavic nově zatápět radikální národovci. Když Strana regionů prezidenta Viktora Janukovyče (62) v létě prosadila sporný jazykový zákon prakticky zrovnoprávňující ruštinu s ukrajinštinou, mínila se zavděčit početným ruskojazyčným voličům na jihu a východě země zklamaným výsledky vládnoucí partaje.
Tradiční voličské bašty Straně regionů v parlamentních volbách 28. října většinou opravdu zachovaly přízeň, i když si oproti předchozímu poměrnému hlasování z roku 2007 pohoršila o čtyři procenta (nyní 30,1 %).
Faktickým upozaděním podle ústavy výlučného státního jazyka však vyburcovala přes dva miliony Ukrajinců, aby naopak volili stranu Svoboda, pro niž je národní svébytnost mladého státu středem politického programu.
Ačkoli z průzkumů preferencí ještě týden před hlasováním nebylo zřejmé, zda doposud mimoparlamentní uskupení vůbec překročí pětiprocentní práh, v poměrné části hlasování nakonec nesmlouvavé ukrajinské nacionalisty volilo 10,42 procenta voličů a strana vyhrála i v tuctu většinových obvodů.
Do parlamentu se volilo podle starého volebního systému z let 1998 až 2002, kdy se polovina ze 450 mandátů dělí poměrně a polovina podle výsledku v jednomandátových obvodech, kde vítěz bere vše. Ačkoli v poměrném hlasování získala Strana regionů s koaličními komunisty jen 43,3 procenta (oproti 49,8 procenta pro opozici), uhájila vláda v novém parlamentu většinu.
Vděčí za ni úspěchu spřízněných "nezávislých osobností" - mnohdy vydíratelných byznysmenů - v jednomandátových obvodech, kde zároveň docházelo k největším neregulérnostem, včetně falšování sčítacích protokolů. Průběh voleb považují pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) za krok zpět pro demokracii.
Průnik Svobody na parlamentní půdu označil předseda komunistických apologetů Stalinova hladomoru Petro Symonenko (60) za "tragédii pro Ukrajinu". Nositelé odkazu antibolševického partyzána Stěpana Bandery se mimo jiné zavázali vypovědět ruské černomořské flotile nájemní smlouvu k základnám na Krymu a prosadit zákaz komunistické ideologie.
V rámci předvolební kampaně se Svoboda hlásila k obecně prozápadní orientaci demokratické opozice a díky pověsti neúplatných politiků z přesvědčení se jejím kandidátům podařilo sesbírat protestní hlasy mnoha voličů rozmrzelých věrolomností zavedených oponentů režimu. Nadšení Svobody pro evropskou integraci ovšem vykazuje určité rysy příznačné pro sesterskou stranu Le Penovy francouzské Národní fronty či maďarského Jobbiku.
"Jestli si musíme vybrat mezi Evropu a Ruskem, pak raději Evropu. Rusko je Asie a já Asiatům nedůvěřuji," vysvětlil dopisovateli agentury Bloomberg své volební pohnutky osmačtyřicetiletý hudebník Serhej.
Pod heslo "Ukrajina Ukrajincům" se schová nejen sovětskou zkušeností podepřená rusofobie, ale i "kozácké" resentimenty vůči Židům a Polákům.
Znepokojivá byla například loňská demonstrace stranických aktivistů ve středoukrajinském Umanu proti hromadným poutím chasidů ke hrobu rabína Nachmana z 18. století. Ubohá byla také (úspěšná) iniciativa za propuštění řidiče městského autobusu ve Lvově za to, že odmítl přestat pouštět ruské písničky.
Modernějším terčem xenofobie se stala ukrajinská zástupkyně na hudební soutěži Eurovize v Baku; jeden z předáků Svobody napadl vyslání zpěvačky napůl konžského původu s tím, že nepatří k "naší rase" a že miliony zmatených diváků si Ukrajinu podvědomě umístí někam do Afriky.
Zbytek opozice se v názoru na Svobodu rozchází. Zatímco volební blok Baťkivščyna vězněné expremiérky Julie Tymošenkové (51) uzavřel dohodu o spolupráci s extrémními nacionalisty už před volbami, liberální UDAR boxerského šampiona Vitalije Klička (41) si od "krajně zapáchajícího" subjektu drží odstup.
UDAR je také parlamentním nováčkem, ovšem oproti předvolebním preferencím je pro něj zisk necelých čtrnácti procent zklamáním. Stoupenci opozice, kterým leží na srdci její soudržnost, se chlácholí tezí, že od roku 2004, kdy si změnila latentně neonacistickou partajní symboliku i název Sociál-nacionání strana Ukrajiny, se Svoboda postupně mírní.
Charismatický vůdce Oleh Ťjahnybok (43) je vydáván za obdobu italského postfašisty a nyní respektovaného konzervativce Gianfranka Finiho.
Jiní tak klidní nejsou: Za výrokem, že Ukrajinu ovládá mafie Židů a Moskalů, si Ťjahnybok stojí. Zpanikařeným izraelským komentátorům vzkazuje, že v Knessetu přece vyhranění nacionalisté také zasedají.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.