Budu krutý: mezi lidmi je stále mnoho peněz

Vláda a její předseda musejí bouchnout do stolu, zavelet a říct: "Vážení, kdo z vás ve vládě neumí ušetřit tolik a tolik, tak svou práci prostě nemůže dělat." V exkluzivním rozhovoru s Jaromírem Soukupem to řekl exministr financí a politický matador Miroslav Kalousek.

Podle údajů Eurostatu byla průměrná cena elektřiny v ČR ve druhém pololetí loňského roku 9410 Kč za megawatthodinu. Elektřina v Česku tak podle toho byla čtvrtá nejdražší v EU. Ceny plynu pro domácnosti se pak podle Eurostatu loni ve stejném období zvýšily meziročně nejvíce ze všech zemí Evropské unie. Růst činil 231 procent na 4662 korun za MWh. Premiér Petr Fiala ovšem tato data označil za "mylná" s tím, že to nejsou čísla, která by odpovídala realitě na trhu s energiemi a tomu, co platí naprostá většina lidí a firem v České republice. Co jste tomu říkal?
Od pana premiéra, který se obvykle vyjadřuje velmi decentně, mi to přišlo jako trochu divoké vyjádření. Důvěryhodnost statistiků souvisí s důvěryhodností ekonomiky a měny. Kdyby se zjistilo, že Český statistický úřad má špatná data, ekonomika i koruna to těžce odskáčou, protože trhy se opírají právě o důvěru k statistikům. Stejné je to v případě Eurostatu a důvěře k eurozóně a euru. Obout se do Eurostatu je opravdu hodně divoké. Je možné, že v jeho výpočtech byla použita jiná metodika než našeho ministerstva průmyslu a obchodu, ale to neznamená, že došlo k chybě. Myslím, že politici, kteří se vyjadřují o statistických úřadech, by měli být velmi opatrní. Příklad: posledním hřebíkem do rakve zadluženého Řecka bylo zjištění, že tamní statistický úřad manipuluje s daty. Znamenalo to definitivní konec a řecké dluhopisy byly rázem naprosto neprodejné.

Energie jsou každopádně v Česku drahé a jsou hlavní příčinou inflace, souhlasíte?
Ceny energií mají na inflaci významný podíl, i když ještě větší už mají v současné době prohlubující se deficity státního rozpočtu. Ovšem zcela největší příspěvek k naší inflaci máme my všichni v našich hlavách. Mám tím na mysli inflační očekávání. Patrně se na mě bude mnoho spoluobčanů zlobit, ale přesto to řeknu: mezi lidmi je stále spousta peněz. Hlavně z covidových časů, kdy se peníze rozdávaly doslova na dluh, aniž za ně byly vytvořeny služby či zboží. To jsou čistě inflační peníze, jichž je mezi lidmi stále více, než by mělo být. Lidé jdou nakupovat, a protože vědí, že je inflace, předpokládají, že obchodník své produkty zřejmě zdražil. Akceptují to, protože na to stále mají peníze. Zní to krutě, ale dokud budou mít lidé peníze na zdražující se zboží a služby, do té doby půjdou u nás ceny vzhůru.

Zmínil jste deficit státního rozpočtu. Přiznám se, že už mě nebaví debaty okolo toho sledovat. Jde o neustálé omílání toho samého. "Daně se zvyšovat budou, ale ještě se neví které, výdaje státu ořežeme, ale ještě nevíme jak..." Říká se, že tato vláda špatně komunikuje s veřejností. Podle mě je to jinak: vláda nemá co komunikovat. Souhlasíte?
Oddělme od sebe jednání vlády o konsolidačním balíčku, jenž by ovlivnil státní rozpočty na roky 2024-2025. Zde stále uchovávám plamínek naděje, že vláda s něčím podstatným přijde. Pokud jde o hospodaření za letošní rok, deficit podle mě dodržen nebude.

To je očividné. Státní rozpočet skončil v březnu ve schodku 166,2 miliardy korun. Je to nejhorší výsledek prvního čtvrtletí od vzniku České republiky. Loni byl ve stejném období schodek 59,1 miliardy korun. Prioritou však podle vlády stále zůstává dodržet plánovaný schodek 295 miliard korun. Kdy už, ne-li teď, by měla vláda konat? Co byste na místě premiéra nebo ministra financí dělal v této situaci vy?
Kdybych byl na místě vlády: už škrtám. A škrtám tak, abych neutratil tolik, kolik mi sněmovna schválila, protože vím, že mi budou chybět peníze z příjmů a chtěl bych se co nejvíce přiblížit k schválenému deficitu. Zatím se nic takového neděje, a pokud vláda nic takového neudělá, nemá šanci deficit 295 miliard korun dodržet. Dosáhne výše 330-350 miliard korun, což by znamenalo větší dluh, tím pádem vyšší úroky a samozřejmě také vyšší náklady na jeho splácení. Takže říkám: vláda musí vzít do ruky tužku a škrtat.

Jednotlivé resorty se ovšem začnou okamžitě stavět na zadní. Zažil jsem to coby náměstek ministra školství, když se škrtalo za vaší éry. Nikdo nechtěl pustit ani korunu. Takže ke škrtům zde není vůle.
Vůle k tomu je, když má vláda jednotný postoj k cíli a je v ní leadership. Vláda by si měla říct "ano, chceme dodržet deficit. Vypadly nám příjmy, musíme tedy někde škrnout". Nemusí to provést tak, aby roční plánovaný schodek vyšel přesně na korunu, ale aby se snížil aspoň třeba o třicet miliard. Z každé miliardy, o kterou se vláda zadluží, totiž budeme platit na úrocích padesát milionů ročně. To jsou obrovské peníze. Ale tuto snahu musí vláda mít a její předseda musí bouchnout do stolu, zavelet a říct: "Vážení, kdo z vás ve vládě neumí ušetřit tolik a tolik, tak to prostě nemůže dělat."

Je příčinou chybějící leadership, nebo skutečnost, že ve vládě sedí pět subjektů?
V situaci pěti stran je samozřejmě složitější vládnout než se třemi stranami, ovšem právě proto není letos realizovatelného nic jiného než plošné škrty všem. Vládní strany si žárlivě střeží, zda se někomu škrtne více nebo méně, takže se nedá nic dělat - je nutné škrtnout všem a to prostě musí říci premiér. Dát ministru financí úkol přinést nové schéma výdajů, v níž každému nemilosrdně škrtl výdaje, a ministerstva si podle toho přerovnají priority. Vůli k činu však stále nevidím.

Ale proč? Protože je ve vládě pět stran? Nebo protože nemají odvahu, nechtějí, nebo je jim jedno, že deficit nedodrží? Mně by to jedno nebylo.
Samozřejmě, zákon se má dodržet. Když vláda nedodrží svůj vlastní zákon, těžko může občanům říkat, aby zákony dodržovali i oni.
Není mi jasná jedna věc: vláda má svou Národní ekonomickou radu. Ta zpracovala ucelený dokument. Kdyby ho vláda nastojato vzala a zavedla do praxe, rozpočty se budou uzdravovat. Vláda se v dokumentu ekonomické rady přebírá jako v bonboniéře - tenhle bonbon mi nechutná, ten další také ne. Rozumím tomu, jde o politikum. Zároveň se ale bojím, že ze slibovaného konsolidačního balíčku bude parodie, neboť každá z pěti koaličních stran bude nesmiřitelně trvat na penězích pro svůj resort a penězích pro obsluhu svých voličů.

Vláda na straně příjmů stále opakuje, že nebude zvyšovat daně. Neměla by přiznat, že to sice měla jako předvolební slib, ale holt realita je zcela jiná? Že vzhledem ke kritické situaci bude nucena zvýšit daň z příjmu i daň z přidané hodnoty, a to pokud možno tak, aby to mělo co nejmenší dopad na nízkopříjmové skupiny obyvatel?
Na daň z přidané hodnoty bych nesahal. Opravdu ne. Náš největší nepřítel je inflace a veliké zadlužování. Vláda by se měla vystříhat všech proinflačních kroků. Mezi ně zvýšení DPH patří, takže bych s tím proto počkal. Zvýšení daně z příjmu fyzických osob už protiinflační je. Každopádně něco se už udělat musí. Při tomto tempu zadlužování se totiž může stát, že na konci mandátu této vlády - a už jsem o tom před chvílí hovořil a varoval - se budou
každoroční úroky na splácení dluhu pohybovat kole stovky miliard korun. To je pětinásobek toho, co český stát vynakládá na kulturu, památky a podobně. Těch sto miliard bude zákonitě někde chybět, takže buď budou mít lidé horší služby, nebo si o to více budeme muset půjčit. Čím více si budeme půjčovat, tím vyšší úroky budou. Vím, že třistamiliardový deficit nelze zlikvidovat během jednoho roku, ale během tří čtyř let už ano.

Pane Kalousku, poslední dobou jdete z rozhovoru do rozhovoru. Čím si to vysvětlujete? Zde musím čtenáře upozornit, že skutečně nemáte žádného mediálního poradce - na rozdíl od jiných politiků -, který by vás do médií tlačil...
Rozhovorům se nebráním. Kdybych nechtěl, pozvání nepřijmu, ale lepší by bylo, kdyby situaci vysvětloval nějaký vládní politik. Právě vládní činitelé by měli dnes a denně v médiích občanům vysvětlovat, že je nezbytné přijmout kroky, které jsou nutné právě pro budoucnost našich obyvatel.

Poptávka po vašich názorech je zřejmá a sílí. Nevrátíte se do politiky?
Návrat do politiky jsem nikdy nevyloučil, ale také na něj nijak nepospíchám a má spoustu limitů. Víte, současná praktická politika je trochu něco jiného než to, po čem se mi stýská. Mně se totiž stýská po souboji idejí a argumentů. Nyní jde o souboj marketingu, hesel a často velmi prázdných klišé. A po tom se mi opravdu nestýská.