Očima Martina Hekrdly
Kuba. Aneb roli hrají i detaily
21.10.2013 17:38 Glosa
Vedle zásadních věcí rozhodujících o politické barvě příští, z voleb vzešlé vlády - například, zda v nové sněmovně budou čtyři strany nebo se jich tam vecpe až "sedm statečných" (spíš "sedm kulí jako v Sarajevu," řekl by zase Švejk)-, mohou hrát významnou roli i detaily. Mívají velkou informační hodnotou.
Příkladem budiž řeč úřadujícího předsedy ODS Martina Kuby, který v časopise TÝDEN (43/2013) vzkázal voličům: "Dejte nám hlas, protože víte, co od nás čekat." Ve stejném rozhovoru o kus dál zdůraznil: "Dejte nám hlas, protože víte, co od nás lze čekat v klíčových věcech." A protože asi shledal, že rozličných, ale opravdu rozličných frází již pronesl dost, předvedl na smysluplném detailu, co se od "modrého Twitteru" dá čekat doopravdy: lež jako věž. Lež jako grunt a východisko.
U exministra průmyslu a obchodu nemohlo jít o chvilkovou indispozici či omyl, o milosrdné lhaní do vlastní kapsy, když řekl: Za Nečasovy vlády "Česká republika zvládla projít složitým obdobím krize v celé Evropě poměrně dobře."
Přesný opak je pravdou. Za vlády ODS, TOP 09 a Věcí veřejných (potažmo LIDEM) vedla si modrá Strakovka tváří v tvář krizi velmi špatně. Podlomením koupěschopné poptávky asociální politikou a podvázáním investic rachitického státu, zkrátka: vším tím zběsilým vládním anorektismem došlo k takovému propadu české ekonomiky, jaký v sousedních státech neměl obdoby; Polsko, Slovensko, Rakousko a samozřejmě Německo měly slušný růst i v nejhorších okamžicích krize.
Spravovat stát, který je jakýmsi produkčním "příslušenstvím" Německa, vytrvalé "lokomotivy Evropy", a přitom stejně vést národní hospodářství od desíti k pěti, jak to dokázala Nečasova vláda s ministrem financí Miroslavem Kalouskem u klíčového kormidla, je skutečně dovednost virtuózní. Škoda, že se vládám neuděluje tragikomická Darwinova cena. Jako všem těm politováníhodným blbům, kteří se sami zvesela ubezdušili, nic zlého netušíce.
Martin Kuba by tudíž neměl ani v deliriu - a proti jakkoli odpudivým stranám, vzešlým z podnikatelských prkenic, všeobecné nespokojenosti a programové prázdnoty - připouštět koalici s ČSSD (leda by ji chtěl hlavně jen kompromitovat). Nejpozději od neděle tak přesto činí, například v Partii na Primě v dialogu s předsedou sociálních demokratů. Kuba tam připomněl čerstvé velké koalice v Rakousku a Německu) a konstatoval, že povolební situaci, "kdy je možné dojít k nějaké dohodě", si umí představit i u nás. "Já si myslím, že to může nastat i v České republice," prohodil předtím, než se jal vzývat hluboké pravicové ukotvení ODS...
ČSSD je možná stranou vyšeptalou, tápající a v ledasčem často i pod vší kritiku. A může se po volbách - favorit nefavorit - ocitnout v úzkých. Nouze naučila Dalibora housti a Bohuslava Sobotku může naučit, co všichni vědí: že v politice se nikdy neříká nikdy. Říká-li se to přece, realita je vždycky těhotná opakem a porod je skoro jistý.
Ale ani v té České republice snad nemůže nastat úplně všechno. V Lidovém domě nesedí samí sebevrahové. Zatím pořád platí, že si některé kroky jednoduše nemohou dovolit ani nefalšované korouhvičky. A sociální demokraté stále ještě ani to, aby byli někde - byť jen na okamžik - spatřeni s modrými vyjednavači na vážné schůzce o koalici. A ještě ke všemu s takovým - prosím za prominutí - Kubou.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.