I bez opor můžeme vyhrát titul, je si jist Šmicer

První, druhý, třetí ... devátý, desátý... dlouho nic ... jedenáctý ... dlouho nic ... a pak konečně dojíždí do cíle i Vladimír Šmicer, poslední ze skupinky slávistických běžkařů. Lyže jej při krkonošském soustředění fotbalistů Slavie nenesou tak jako třeba mladíka Petra Jandu.

Přesto má Šmicer dobrou náladu. "No jo, docela dlouho jsem na tom nestál," přiznává s úsměvem.

Na běžkách nepatříte mezi lídry, co?
No to určitě ne (směje se). Já si jedu svůj styl, klasiku. Ale je to pěkný, docela si to užívám. Jedete v přírodě, sluníčko svítí... Ale samozřejmě, je to hodně náročné. To je jasné.

Kondiční trenér vtipkoval, že prý pokaždé dojedete poslední, že je to jistota...
V pondělí ne, to jsem byl rychlejší než Franta Dřížďal (obránce Slavie se vrací po zranění Achillovy šlachy - pozn. aut.).

Ale ten prý stál na běžkách poprvé, navíc o den později už vás "dal"...
Tak to vidíte, jeden den se to učí a druhý už je lepší než já (směje se).

Na soustředění jste bez dvou podzimních opor, které přestoupily do zahraničí - Mateje Krajčíka a Tomáše Necida. Přitom ještě nikdo nepřišel. Ale posílit kádr je potřeba, nemyslíte?
Když někdo přijde, může to být výhoda. Ale jinak se domnívám, že i tenhle kádr může v pohodě hrát o titul. Nemám obavu.

ČTĚTE TAKÉ: Jak slávisté záviděli fotografům a docházel jim humor 

Přes kopec, v Bedřichově, se připravuje pražská Sparta. Ta už posily má. Hubník, Pamič, Peter. Co na ně říkáte?
Uvidíme, já ty kluky moc neznám. Vlastně vůbec. Neviděl jsem je hrát, nevím. Petera si z Anglie nepamatuji a ani Romana Hubníka neznám, tedy samozřejmě po té fotbalové stránce. No a Pamiče, toho už vůbec.

A co váš kamarád Patrik Berger? Už jste si navzájem postěžovali na zimní přípravu?
Ne ne, ještě jsme si nevolali. Ale určitě si popovídáme o tom, co ho baví, co nebaví. Jsem docela zvědavý, jestli si troufne na běžky.

Trenér Hašek to prý vyžaduje. To byste se mohli potkat nahoře ve stopě...
No to jo, to by bylo dobrý. To by nedopadlo špatně... pro mě. (Směje se)

Všiml jsem si, že na těch okruzích je docela přelidněno. Jak vůbec reagují turisté, když potkají Vladimíra Šmicra na běžkách?
Občas někdo pozdraví, ale nevybavujeme se. Já jsem rád, že jsem rád. Koukám na tu svoji tepovou frekvenci a jedu na předurčený čas. Ostatní mají předepsané kilometry - ale to já bych byl ve stopě třeba tři a půl hodiny, než bych zaběhl to stejné, co oni...

Foto: Robert Sedmík, ČTK