Zlatý medailista
Olympijský závod? Stále se z něj potím, vzpomíná střelec Kůrka
22.11.2018 19:10
Od jeho triumfu na olympijských hrách v Mexiku už uběhlo 50 let, ale vzpomínky bývalého střelce Jana Kůrky na zlatý závod jsou stále živé. Když z něj po poslední ráně spadlo obrovské vypětí, na minutu ztratil vědomí. O vítězství se dozvěděl až o hodinu a půl později v olympijské vesnici, když seděl nad talířem nesnědeného oběda.
"Když si na to vzpomenu, tak se vždycky zpotím. Ta hrůza. To jsou hrozné nervy," svěřil se novinářům Kůrka na setkání olympioniků po 50 letech. Když šel na stav, podlamovala se mu nervozitou kolena.
Pak ale zastřílel životní závod. Pouze dvě ze 60 ran z jeho malorážky nezasáhly střed terče. Diváci na střelnici ale v průběhu závodu nevěděli, že československý reprezentant míří ke světovému rekordu.
Místní mladí vojáci vedle kontroly počtu vystřelených ran orientačně ukazovali pro publikum i body za každý zásah, ale ten Kůrkův byl nepřesný. "Já jsem měl vojáčka, který když byla přestřelená čára desítková, což u nás je úplně suverénní desítka, tak namaloval devítku," vyprávěl Kůrka.
Původně tak měl 591 bodů a unikl pozornosti publika. Uznává, že to byla jeho výhoda. "Můj výkon, to byla bomba. To se diváci začnou shlukovat, jestli ten člověk to vydrží. Takže já měl tu kliku, že hodně diváků si řeklo, že Kůrka si na medaili už nešáhne."
Když odcházel ze střelnice, musel vyvést z omylu i trenéry a další členy české výpravy. "Řekl jsem jim, že mám minimálně 597 a ještě tam může být něco na přidání. Protože jsem byl známej tím, že jsem nikdy nekecal, tak oni věděli, že sedm tutově," popisoval Kůrka průběh asi dvouminutové debaty, po které se členové českého týmu rozeběhli zjišťovat podrobnosti.
Kůrka zamířil na oběd do olympijské vesnice, kde se potkal s bronzovým diskařem Ludvíkem Daňkem. Naložil si oběd, ale z jídla nebylo nic. "Já jsem nad tím seděl, leželo mi to v hlavě. Furt jsem se chvěl," líčil Kůrka.
Tušil, že by to mohla být medaile, a uvažoval, co by dělal. "Co kdyby to bylo to třetí místo, to bych se zbláznil," říkal si tehdy. Zhruba po půlhodině sezení nad netknutým talířem viděl, jak přichází trenér se žlutým papírem, na kterém byla vytištěná jména prvních šesti střelců ze závodu v libovolné malorážce vleže. Za ním byli další členové české výpravy včetně kompletního družstva gymnastek i s Věrou Čáslavskou.
"Trenér skoro nemohl mluvit. Když řekli, že je to zlato, tak mi nějak spadly ruce, bouchnul jsem do toho, až jsem se polil," doplnil Kůrka. Večer nemohl usnout, pomohla mu až dvě dvanáctistupňová piva.
V závěru olympiády potom ještě při občanském obřadu svědčil na svatbě Čáslavské a Josefa Odložila. Nepřekvapilo ho pak nadšení desítek tisíc Mexičanů, kteří při církevní svatbě českých sportovců v katedrále zaplnili náměstí. Už od příjezdu české výpravy byli totiž Mexičané mimořádně srdeční. "Byla to nádherná olympiáda, fantastická," dodal Kůrka.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.