Roland Garros
Strýcové v cestě za svým snem pomáhají taháky na ruce

U tenistky Barbory Strýcové převážilo v Paříži nadšení nad nervozitou. V českém souboji na French Open s Kateřinou Siniakovou se držela tří základních tezí, myšlenky měla čisté i díky taháku na ruce a udělala další krok k nahlas nevyřčenému tenisovému snu. "Hlavně se cítím skvěle," prohlásila s úsměvem.

Obvykle emotivní hráčka udržela v utkání se Siniakovou emoce na uzdě a po pomalejším startu dostala utkání pod kontrolu. "Jsem ráda, jak jsem to zvládla. Myšlenky neovládly mě, ale já ovládla je a držela jsme se věcí, co jsem měla. To je fajn," řekla Strýcová.

Od kouče Davida Kotyzy měla stanové tři věci, které v utkání plnila. Zaprvé měla bojovat za jakéhokoli skóre. "Druhá věc je, že Katka mě mohla od začátku hnát, což bylo. Já jsem se do zápasu těžko dostávala, ale udržela jsem nervy a pořád hrála. A zatřetí: být aktivní a pořádně se hýbat, být neustále agresivní na nohou."

Všechno se dvaatřicetileté Strýcové povedlo. K tomu měla další rady napsané na hřbetu ruky. "To je tahák, jak udržet silnou hlavu," doplnila Strýcová. V prvním a druhém kole si psala poznámky na ruku propiskou, ale potem se rozmazávaly. "Proto jsem to měla nyní fixou, což vydrželo déle, ale zase jste si toho všimli," řekla.

Rady nosí vždy napsané na papíře a přečte si je před zápasem. "Na hlavě pracuju déle a tady jsem si řekla, proč to mít v báglu, když to můžu mít na ruce a připomínat si to víc. To byl impulz, který asi nevyhrává zápasy, ale byla to změna," řekla tenistka, která před French Open prohrála osmkrát v řadě, ale nyní je už v osmifinále.

"Aby měla v hlavě nějakou strukturu. Nervy pracují, a když se potřebuje nějak uklidnit, má tam jasné věci, kterých se držet," uvedl kouč Kotyza.

Pro Strýcovou byla pařížská antuka dlouho zakletá a z prvních devíti startů vyhrála jen jednou. Až v roce 2016 zde prošla do 3. kola. "Už mám Paříž radši než roky předtím. Mám vytipované různé restaurace, místa, kde to mám ráda. Už jsem si z ní udělala na svém seznamu oblíbený turnaj," usmála se Strýcová.

Nechce podlehnout euforii, že už postoupila na Roland Garros daleko. A že má dobrý los a šanci projít do čtvrtfinále. "Jasně, že mám šanci, ale taky můžu prohrát," řekla Strýcová směrem k utkání s 98. hráčkou světa Julií Putincevovou. "Teď to v hlavě nemám a budu se to tam snažit nemít dál, protože mě to může sežrat, když nad tím budu moc přemýšlet," doplnila šestadvacátá nasazená hráčka.

V duelu s moskevskou rodačkou, která od roku 2012 hraje za Kazachstán, budou hrát roli i pevné nervy. Třiadvacetiletá Putincevová si často stěžuje u rozhodčích a raduje se i při špatných úderech soupeřek. "Je otravná. Budu se vůči tomu muset obrnit. Je součást její hry vyvést soupeře z rytmu a nesmím si toho všímat," plánovala Strýcová.

Dvojnásobná vítězka juniorky na Australian Open je podvanácté v hlavní soutěži na Roland Garros a po osmačtyřicáté na grandslamu. Podruhé se může ve dvouhře dostat do čtvrtfinále, kdy byla jen v roce 2014 ve Wimbledonu. "Udělat další krok k mému snu," řekla, ale více neodhalila. "Nikdy neprozrazuju. Ale sny mám. To je hlavní. A těším se na to."