Nepřekonatelná rolba

Osobně nemám rád zbytečné pochlebování a lezení nadřízeným do zadku. Ovšem, s rukou na srdci, si musím přiznat jednu věc: poslední příspěvek kolegy Ondřeje Suchana do Ještědské rolby byl natolik bizarním počinem, že jsem se po jeho několikerém přečtení hned několikrát sesunul ze židle k zemi a nadouval se smíchem.

Pokud ještě ve zbývajících třech dnech šampionátu nepopustí svému fantazírování uzdu, je „Netradičně děsivý pohled do budoucnosti" nepřekonatelný.

V Liberci jsem bez jednoho dne přesně týden. Docházejí mi čisté ponožky, zarůstám vousem a některé části mé psychiky se díky některým lidem ztratily v nenávratnu. Na druhou stranu musím říct, že mi dělají radost Norové. Přesněji řečeno norští fanoušci, kteří nepřestávají ztrácet úsměv na tváři.

Jejich tradiční oblečení, hrdost na vlastní závodníky a již deset dní nekončící párty je zářným příkladem toho, jak by si fanoušci měli užívat akci, jakou je mistrovství světa. Čeští fanoušci takoví nikdy nebudou. Ať už by to bylo mistrovství světa v kapesním kulečníku nebo ve fotbale. My, Češi, se neumíme bavit. Chceme se hlavně pořádně opít.

Není se pak čemu divit, že mezi záplavou norských, německých či italských vlajek, se ty české v Liberci lehce ztratí.

A všichni víme, proč tomu tak na letošním „našem" mistrovství světa je. Machinace, spekulace, dotace a všechny čachry kolem financování šampionátu. Kdo a za kolik si vylepšil svou životní úroveň. Všichni ze zdejšího okolí, s kým jsem přišel do kontaktu, na to mají názor. Spojit je však dohromady, vznikl by jeden jediný, s kterým by se každý ztotožnil.

Čechy to do hlediště neláká. Za ty ceny se jim ani nedivím. Taky bych sem normálně nejel. Neměl bych na to. A jak prohlásil Aleš Razým, šestý ze závodu sprinterů, „...to radši vezmu svou holku na oběd do hospody a podívám se na to v televizi." Možná je to alibismus, možná nedostatečný patriotismus. Ale spíš bych to nazýval realitou.

V pátek a v sobotu čeká lyžařské mistrovství vrchol. Bauer a spol. pojedou o medaili ve štafetě, jenže musí nějakým způsobem odstranit Nora Northuga, protože jestli se tenhle lyžařský blázen zase na posledních sedmi stech metrech utrhne, tak to mají všichni sečtené.

Skokani se pokusí uletět jak soupeřům, tak i nepříznivému větru. Ale to by jeden z našich musel navléci oblek supermana jako Martin Petrásek při čtvrtečním tréninku s Lukášem Bauerem.

Poslední tři dny mistrovství. Sněhové vločky už nechci ani vidět. Radši si ještě znovu přečtu, co nás čeká v roce 2028, abych se na to začal postupně připravovat. Snad se poté nedostaví trudomyslnost...

Foto: Robert Sedmík