1969: Medvěd sežral nohu dítěti a prezident v Tatrách
26.07.2009 07:00 Seriál
Začátek července v roce 1969 prožil prezident Ludvík Svoboda ve Vysokých Tatrách. Druhá polovina prázdnin však vyvrcholila národní tragédií, když milicionáři a příslušníci Veřejné bezpečnosti postříleli v Praze a Brně pět demonstrantů. Na sklonku léta se pak na dvacet let uzavřely hranice na Západ.
Do Vysokých Tater vyrazil prezident Ludvík Svoboda poprvé v létě roku 1968, tedy jen několik měsíců po svém zvolení do funkce hlavy státu. Ve velehorách se mu zalíbilo a znova odjel do Tater i na počátku července 1969. "Prezident republiky Ludvík Svoboda tráví část své dovolené ve Vysokých Tatrách," oznámil lakonicky mládežnický deník Mladá fronta.
Více ve svých vzpomínkách prozradila Svobodova vnučka Luďa Klusáková. Svoboda prý téměř denně vycházel na pěší túry, například z Hrebienku na Téryho chatu a přes Sedielko na Zbojnickou chatu. Vyšplhal i na Gerlachovský štít, na Lomnický štít a na Rysy. A to vše v požehnaném věku téměř 74 let (narozen 25. listopadu 1895). Naposledy trávil Ludvík Svoboda dovolenou ve Vysokých Tatrách o rok později, kdy už pocítil vážné zdravotní problémy. "Bolesti v kolenou a měl problémy při sestupu s vršků," upřesnila ve vzpomínkové knize O tom, co bylo Svobodova dcera Zoe.
Prezident v montgomeráku
Ve druhé části dovolené se prezident Ludvík Svoboda tradičně rekreoval na chalupě v Jizerských Horách, konkrétně v Janově kousek od Bedřichova. V kronice Bedřichova se zachoval následující text: "Bedřichovští prezidenta Svobodu občas vídali mezi sebou, jak i za nečasu chodí po horách v montgomeráku, ošumělém plášti do deště. Jeho domek v Janově čp. 303 se změnil v řádnou honosnou presidentskou rezidenci. Trochu se upravovalo - bedřichovští mládežníci pomáhali za věnec buřtů."
Z demonstrací na Krym
Tisíce Čechoslováků však léto 1969 prožívaly rozhodováním, zda zůstat, či nezůstat na Západě. Na začátku léta pobývalo ve svobodném světě až sto tisíc občanů ČSSR, kteří utekli před sovětskou okupační armádou. Výnos prezidenta Ludvíka Svobody z května 1969 jim ovšem dával šanci, že se mohou do 15. září 1969 vrátit do vlasti, aniž by je čekal trest za spáchání "trestného činu opuštění republiky podle § 109 odst. 1,2 trestního zákona".
Většina emigrantů však na Západě zůstala. Vedly je k tomu zvláště události z 21. srpna 1969, kdy protisovětské demonstrace rozehnali příslušníci Lidových milicí a komunistické policie. V Praze a Brně zastřelili celkem pět vesměs velmi mladých demonstrantů. Zatímco demokratické deníky v zahraničí tragické události barvitě vylíčily, v tuzemském tisku nebylo o obětech ani slovo. Například Mladá fronta se omezila na útoky vůči organizátorům protestů, kteří se podle novin měli rekrutovat z "asociálních živlů a rozvratnických skupin". V následujících dnech pak všechny deníky musely rozjet odsuzující agitační kampaň. Kolektivy dělníků, předváleční straníci i mladí svazáci opět ukázali prstem na zatím ještě demokraticky smýšlející spoluobčany.
"Zločineckou akci chuligánských a recidivistických skupin a protisovětských sil" například rozhodně odsoudil obvodní výbor Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 5. Jiní čtenáři Mladé fronty žádali okamžité vyhoštění zahraničních turistů, kteří se demonstrací zúčastnili. To jim strana ráda splnila a vyhostila mnoho Němců, Rakušanů, Švédů i Francouzů.
Prezident Svoboda a generální tajemník KSČ Husák byli po demonstracích pozvání na kobereček do Moskvy. Tam je za akční zásah z 21. srpna 1969 pochválil přímo soudruh Brežněv a oba naše státníky odměnil krátkou dovolenou v luxusní vile na Krymu.
Málo turistů, skauting před zrušením
Zahraniční turistický ruch v Praze po sovětské srpnové okupaci v roce 1968 stagnoval. V červenci 1969 přijelo o třetinu méně turistů než ve stejném měsíci předchozího roku. "Situaci zhoršují komentáře zahraničního tisku, které zkreslují vnitropolitický vývoj v ČSSR," postěžoval si na konci srpna 1969 Jiří Kašpar z Českého výboru pro cestovní ruch.
Děti si v létě 1969 ještě mohly užívat myšlenek skautingu, které režim brzy na dalších dvacet let zakáže. Zajímavou příhodu ze skautského tábora u slovenského Martina zveřejnila Mladá fronta v sobotu 2. srpna 1969: "Do skautského tábora přišli mládenci z blízké dědiny a provokovali a uráželi děvčata. Na dobré slovo nedali. Ale když je skauti chytili a přivázali ke stromům, ztratilo se v nich všechno hrdinství. A v táboře měli až do konce pokoj."
Třiadvacet mrtvých na přejezdu
Cestování na dovolenou vlastním vozem bylo v roce 1969 větším rizikem, než je tomu dnes. Automobily neměly airbagy a další bezpečnostní prvky, navíc třeba silnice na Balkáně byly nesmírné úzké a přeplněné. Policie dokonce výslovně varovala před cestováním do Jugoslávie, která byla zemí s největším počtem úmrtí při autonehodách v Evropě (v roce 1968 v Jugoslávii zahynulo na 2700 řidičů). Nebezpečně bylo i doma. Jen od 1. do 6. července 1969 se na území Československa zabilo 34 účastníků silničního provozu. Už tehdy vedli černou statistiku motorkáři, kteří v uvedeném období přišli o 18 jezdců a spolujezdců. Zahynulo i pět chodců. Při srážce autobusu s vlakem na přejezdu v obci Bezděčín u Mladé Boleslavi zahynulo 28. července 23 cestujících.
Za kolik na dovolenou
Průměrná mzda činila v létě roku 1969 podle Mladé fronty 1824 korun. Plac na stan a automobil v přímořském kempu u Baltu v NDR vyšel na 215 korun za týden. Jednodenní výlet do Berlína stál s cestovní kanceláří Rekrea 350 až 450 korun. Desetidenní vlakový zájezd do polských Sopot přišel na 890 korun, ubytování bylo zajištěno v chatičkách. Spací pytel Gracie se prodával za 225 korun, míč na odbíjenou za 140 korun, kovové lehátko za 170 korun, potápěčské ploutve za 58 korun, vařič na propan butan za 320 korun a "záchranný zásobník na palivo" na pět litrů benzinu za 54 korun.
Medvědí tečka
A nakonec zpráva z konce srpna 1969 z divokých slovenských Karpat. V okrese Rožňava napadl medvěd pětiletého chlapce z Gottwaldova a uhryzl mu nohu.
Foto: Ivan Motýl
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.