Nový trenér Domažlic
Horváth: Nahradit Blattera? Na to si zatím netroufám
03.06.2015 06:00 Rozhovor
Čerstvý čtyřicátník Pavel Horváth v úterý definitivně pověsil kopačky na hřebík. Než tak ale opravdu učinil, ještě naposledy si "zarežíroval" s míčem přímo na hřišti. Při rozlučkové exhibici vyzkoušel dresy obou mužstev sestavených na jeho počest a dokonce si krátce zahrál i se svým synem.
Stihl si také zazpívat s Petrem Jandou i zavzpomínal na časy minulé. Známý fotbalový šprýmař se rozloučil s velkou noblesou a jeho syn dal zase fanouškům naději, že na "dalšího Horvátha" se možná nebude čekat v Plzni dlouho.
Co teď, když jste skončil s profesionálním fotbalem?
Jsem domluvený v Domažlicích, že tam budu trénovat. Jako trenér. Už nebudu hrát. Ráno jsem dělal přijímačky na trenérskou licenci, ale ještě nevím, jestli jsem je udělal. Ale mám z nich dobrý pocit.
Bude nezvyk trénovat kluky odsud, když se objeví právě na farmě v Domažlicích?
Samozřejmě to bude pro mě i pro kluky nový, ale já doufám, že se budu chovat tak, že je dokážu přetáhnout na svou stranu. Chci to dělat dobře a hlavně se chci učit. Já chci být dobrým koučem. K tomu ale povede dlouhá cesta. Vím ovšem jedno, chci hrát atraktivní fotbal dopředu. Uvidíme, jak to bude vypadat.
Shodou náhod zrovna v úterý odstoupil Sepp Blatter z vedoucí funkce FIFA, netroufl byste si ho nahradit?
Jooo (zamyšleně). Možná výhledově, nyní ještě ne.
Splnil rozlučkový zápas vaše očekávání?
Předčilo to vše, v co jsem doufal. Tušil jsem, že to bude skvělý. Ale ono to bylo ještě lepší! Stadion zůstal naplněný dvacet minut po zápase, což je neskutečný. Já jsem už pak ani nebrečel, protože jsem už brečet ani nemohl.
Na hřišti se v posledních minutách objevil i váš syn Patrik. Je to naděje pro zdejší fanoušky, že za Plzeň bude hrát v budoucnu další Horváth?
Byla to naděje spíše pro hodně mladé příznivce. Syn je na tom podobně jako já. Má fotbal hrozně rád. A já si myslím, že snem každého táty a syna je zahrát si spolu. Dal dva góly, což jsem neplánoval. Já jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát. On z toho ještě asi rozum nemá, ale když se na to podíváme za deset nebo dvacet let, tak se tomu budeme smát, nebo brečet.
Už se pro něho připravuje smlouva?
Já myslím, že má ještě čas. Hlavní je, že ho to baví.
Dříve se plzeňská éra označovala jako před Vrbou a po Vrbovi. Bude to nyní před Horváthem a po Horváthu?
Strach z toho nemám. Já jsem toho už letos moc neodehrál a kluci i beze mne vyhráli ligu s velkým přehledem. Mne to ale může být už jedno, co si lidi budou říkat.
Máte své příznivce i v Japonsku, kde jste působil. Vědí, že končíte?
Ano, dokonce jsou někteří tady. V dnešní moderní době to už budou brzy vědět i ti ostatní.
Jste známý šprýmař, ale naopak kdo rozesmál v poslední době vás?
Chtěl jsem říct, že jsem se naposledy zasmál u těch přijímaček. Jenomže tam jsem se spíše klepal a potil. Takže posledním, kdo mne dostal, byl asi před posledním zápasem Rajty(František Rajtoral, pozn. red.)., Dal mi vodu na židli a já si toho nevšiml. Chodil jsem pak dvě hodiny s mokrými trenkami po celém stadionu. To jsem se sice moc nesmál, ale pobavilo mne to.
Měl jste na kabinu velký vliv, kdo vás v té roli nahradí?
Moje prohlášení byla spíše více vidět než u ostatních kluků, ale tahle kabina žila svým životem i beze mne. Spoustu dní jsem tady ani nebyl, měl jsem individuální plán a kluci ty zápasy stejně zvládli. Máme tam plno zkušených hráčů a reprezentantů. V tomhle strach nemám.
David Limberský říkal, že 99 % historek z kabiny s vámi jsou nepublikovatelné, a na to 1% si nevzpomněl. Vzpomenete si na nějakou z nich?
Není asi potřeba to vytahovat. Že je máme pro sebe, je zvláštní nejen pro nás dva, ale i pro celou šatnu. Máme tu dennodenně srandu a v tomhle si myslím, že v tomhle je Plzeň výjimečná.
Bylo překvapením, že jste si na závěr i zazpíval s Petrem Jandou?
Musím říct, že jsem to věděl předem. Já totiž přijel na stadion a tady troubila trumpeta. Tak mi to přišlo divné. Šel jsem se podívat, co se děje, a Petr to zrovna tady trénoval. Já mu děkuji, že kvůli mne přijel. Písnička se povedla. Tedy hlavně díky mému přispění (smích).
Jak naložíte s těmi proprietami, které jste dostal?
Křeslo vypadá docela bytelně, snad mne udrží, až přiberu patnáct kilo. Fajfku si asi jen vystavím, protože ji jinak nevyužiji. Děkuji také za krásnou loutku a doufám, že se jí nebudu v nejbližší době podobat.
Zmínil jste se o trénování v Domažlicích, zamýšlíte se následně vrátit sem?
Ještě odsud úplně neodcházím. Domažlice jsou farmou Plzně, takže zůstávám s klubem ve spojení. Navíc se bude otevírat fotbalová akademie, na jejímž chodu se budu částečně podílet. A možná jestli tu bude nějaký impuls od trenérů ke spolupráci, abych třeba sledoval soupeře nebo něco konzultoval, tak o tom jsme se také nějak bavili.
Váš kamarád a úterní spoluhráč Jarda Špaček říkal, že si pamatuje dodnes všechny góly, co vstřelil. Máte to podobný?
On jich dal pět, ne? (smích). Možná kdybyste mi vždycky řekli soupeře a nějakou indicii k tomu, tak bych si asi taky vzpomněl. Ono těch branek také moc nebylo, spíše jsem toho hodně odehrál.
Do místnosti pro novináře přišel Jiří Hudler s netradičním darem.
Tak dneska nebudu pít asi jenom pivo. To je Hudlerovka (Horváth vyndal z krabice demižón domácí pálenky).
Uměl jste si vůbec představit při přestupu ze Sparty do Plzně, čeho byste mohl ještě dosáhnout?
Neuměl. Těžko si něco můžete plánovat ve 33 letech. Co se týče sportovní kariéry, byl jsem rád, že jsem se sem vůbec dostal. Odchod ze Sparty, ať se to někomu líbí nebo ne, byl zvláštní. Nikdy jsem to nebral jako zadostiučinění, že jsme tu vyhráli ligu nebo že jsme se dostali do Ligy mistrů, ale musím říct, že mi to proběhlo během děkovačky hlavou. Kdybych zůstal ve Spartě, tak bych nikdy v tolika letech nedosáhl takové výkonnosti a určitě bych zde nezažil to, co jsem v úterý zažil. Nakonec všechno zlý je k něčemu dobrý a můj přestup do Plzně byl životní.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.