Vladimír Šmicer v kravatě. To je nová image dnes už bývalého fotbalisty. Slávistický srdcař se stal manažerem reprezentace. Je to zbytečný luxus nebo jasná trefa?
"Chci být pravou rukou trenéra Michala Bílka," říká sám Šmicer a dodává: "Jsem týmový hráč, nepojedu na sebe jako Koštál."
Reprezentace vstupuje do nové éry, Šmicer je jedním z jejích hlavních symbolů. On-line deník TÝDEN.CZ se nemůže rozhodnout, jestli je to správně.
A proto jsme polemizovali: Pomůže angažmá Vladimíra Šmicra české fotbalové reprezentaci?
Přijde a rozzáří okolí kombinovanou aurou pohody, sympatie a respektu. Vladimír Šmicer, ač to může znít až moc narůžověle, je krásný člověk.
Takový pohodář je vždy příjemným doplňkem. A přesně to Šmicer je - doplněk, jenž může jen pomoci. A nejen kvůli šťastné povaze.
Hlavně a především: bude spojovacím prvkem mezi kluky, které zná, s většinou z nich hrál a s trenérem... se kterým vlastně taky hrál. Respektive proti němu. Komunikace bude jedinečná.
A taky: poznal, jak se dělá fotbal v té nejlepší lize světa (Anglie), v jednom z nejlepších klubů planety (Liverpool). Poznal profesionální řešení, má spoustu zkušeností, zpětných vazeb a z nich plynoucích nápadů.
Skáče sice do řeky, ve které nikdy neplaval, ale na druhou stranu - tu znalost neměl ani Oli Bierhoff, když nastupoval jako manažer německé reprezentace.
Právě z Bierhoffa si chce vzít Šmicer příklad. Bývalý slavný německý útočník hodně mluví do médií, je respektovaný ve fotbalových orgánech, díky svému jménu dokáže dost zajímavostí zařídit.
A Šmicer to dokáže taky. Určitě. Úspěšný koktejl, smíchaný z jeho slavného jména a osobností prosluněnosti, české reprezentaci pomůže.
Zkušenosti? Nula. Vzdělání? Až na znalost světových jazyků nula. Jediné výrazné plus? Velký zápal... Paralel mezi dvěma nejviditelnějšími manažerskými rychlokvaškami z řad sportovců - bývalou úspěšnou běžkyní na lyžích a prezidentkou lyžařského šampionátu v Liberci Kateřinou Neumannovou, a od neděle fotbalistou v důchodu a čerstvým manažerem reprezentace Vladimírem Šmicrem - je moc.
Neumannová pohořela. Stát napumpoval přes dvě miliardy korun, akce v Liberci skončila dluhem 81 milionů korun. Na finančním propadáku se podílela naivita lyžařky, kterou do role mocné šéfky politici protlačili jen 16 měsíců od jejího triumfu na olympiádě v Turíně.
Je naivní i Šmicer? Možná. „Kolik svaz zaplatí za účast na turnaji v Emirátech? Ježíš, to se mě teď neptejte..." odfrkl si po dotazu všetečného žurnalisty v den svého jmenování do manažerské funkce. Jenže právě tohle by měl Štístko (Šmicrova přezdívka) vědět. A ještě spoustu dalšího. Vesměs toho, co na trávníku a v hráčské kabině ani při dobré vůli pochytit nemohl. Že nebyl připraven na otázku, kterou mohl (a měl) čekat, je přinejmenším zarážející.
Mimochodem, peníze... Šéf fotbalu Ivan Hašek netají, že nejsilnější sportovní svaz v Česku není v ideální finanční kondici. Budeme šetřit, vyhlásil. Jak se šetřením souvisí instalace Šmicra do funkce reprezentačního manažera? Nijak, byť jej nikdo nepodezírá, že si chce coby bafuňář nahrabat. Ale i kdyby pracoval zadarmo, za letenky, hotely, naftu (či benzin) svaz platit bude.
Fotbal už manažera národního týmu měl. Vlastimila Košťála. Ten si funkci uzurpoval coby místopředseda svazu. A ať byl jakýkoli (a na rozdíl od Šmicra fotbalu nerozuměl), fungovalo to. Ale jen kvůli tomu, že Košťál fakticky vládl Strahovu. Protlačil, co si umanul. Šmicer není místopředseda svazu. Neprotlačí nic. A když, tak jen tím, že se přimluví u Haška. Trochu zbytečný mezičlánek...
Když Šmicer překvapivě ohlásil konec fotbalové kariéry, tvrdil, že to udělal hlavně proto, aby nebyl ve Slavii jako nějaká ozdoba, která má něco za zásluhy.
Vladimíre, bohužel, stalo se...
Foto: ČTK, grafika: TÝDEN.CZ
