Na vlastní kůži
Kruhový trénink. Cvičení, které člověka odrovná za půl hodiny
09.03.2018 15:30 Původní zpráva
Selfie z posilovny, zrcadlovka s činkami. Všude na mě vyskakují fotografie cvičících lidí a já jako zarputilý sportovec, ale necvičič, nechápu, co na tom mí přátelé mají. Je na čase si to zkusit a zjistit to. Volím si kruhový trénink, který je poslední dobou velmi populární. Na kruhovém tréninku totiž nejsou žádné stroje. Jen cvičební pomůcky, náčiní a vlastní tělo.
Přicházím do Funkčního fitka v pražských Nuslích a hned na recepci se mě ujímá Pavel Václavík, který bude pro dnešek mým trenérem. Zahřívám se na rotopedu, který je pro mě úplnou novinkou. Kromě toho, že místo cívky otáčím velkým větrákem, musím kromě šlapání využívat i pohybu rukou.
Pro začátek si procházíme všech deset stanovišť a Pavel mi ukazuje, co a jak. Na první pohled si myslím, že mě nic nemůže rozhodit a bude to pohodička. Sérii deseti cvičení po třiceti vteřinách budu třikrát opakovat a Pavel mi tvrdí, že mě půl hodina zničí. Nevěřím, a tak se do toho pouštím po hlavě.
Začínám dřepy s pětikilovým závažím na ramenou a Pavel mi hned po startu odpočtu opravuje mou techniku dřepu. I tak je to ale pohoda. Sedy-lehy na balanční podložce zvládám bez potíží, pak ale přicházejí první problémy.
Střecha na klouzací podložce se zdá být strašně jednoduchá, ale když mi poprvé nohy ujíždějí hodně daleko, vytáhnout se zpět mi dělá problémy. Pípnutí na závěr půlminutky mi připadá jako vysvobození.
Zvedání závaží zvládám levou zadní a při vyskakování na bednu jsem už ve svém živlu. "Ty máš v noze dynamit," směje se Pavel a zvedá bednu na nejvyšší výšku, která činí 72 centimetrů. Tohle by mi šlo. Přehazování medicinbalu je už těžší, ale zvládám to obstojně. Pět kilo přesouvat sem a tam třicet vteřin vydržet jde.
Třicet minut stačí
Stejně jako "veslování" s hrazdou navázanou na gumě. Jako desáté na řadu přichází cvičení, na které se těším ze všeho nejvíc. Na fotkách totiž vypadá skvěle. Do rukou beru dva gumové provazy a vytvářím s nimi vlny, jako jsem to v dětství dělal s hadicí. S tou to ale nebyla taková makačka. I na těch fotkách to vypadá snadněji.
Pauzička na pití, pár pochval od Pavla a hned jdeme do druhého kola. Na každém stanovišti se mi ale mění závaží na těžší a já chápu, že taková sranda jako na začátku to nebude. Sérii dokončuji už s unaveným výrazem a vím, že poslední desítka cvičení mi ukáže, kolik sil mi ještě zbývá a na co vlastně mám.
Pětikilové závaží při dřepech se mění na dvanáctikilové a já už se nezvedám s takovou lehkostí jako poprvé. Při zvedání závaží už počítám vteřiny v hlavě a u už osmikolového medicinbalu hypnotizuji odpočet času na stěně, aby zrychlil. Takhle dlouhou půlminutu jsem už dlouho nezažil. Desetivteřinová pauza na přesun mi naopak přijde jako mžik.
U veslování se posouvám tělem opět o kousek dál a přitahování je zase o něco těžší. Stejné oddálení následuje i u mého oblíbeného cvičení s lany. To už mě ale ruce tolik neposlouchají a vše je trochu těžkopádné. Důkazem je to, že začínám chvílemi lany bouchat do sebe a ty padají klidově k zemi. Stejně tak padám k zemi i já po posledním pípnutí časového odpočtu.
Koukám na čas a divím se, že jsem takto odrovnaný po půl hodině intenzivního cvičení.
"Funkční fitko máme nastavené trochu jinak, než jsou ostatní," vysvětluje mi Pavel. "Třicet minut bohatě stačí, a pokud by měl někdo náhodou málo, může se přidat na další kruhový trénink, který začíná hned vzápětí. Anebo jsou po kruhovém tréninku k dispozici prostory funkčního fitka, kde se člověk může úplně dodělat zcela sám," dodává.
Souhlasím. Třicet minut takové dávky je akorát. Důkazem je má neschopnost ve sprše sundat sprchovou hadici. Ruce dostaly pořádně zabrat a neposlouchají mě tak, jak bych chtěl. Z fitka ale odcházím příjemně unavený. Jako notorický necvičič už chápu, co na tom většina lidí vidí. Nedá se říct, že k florbalovým tréninkům tahle cvičení na celé tělo občas nepřidám.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.