České holínky na olympiádě v Londýně okouzlily i britský list The Guardian, který dal zlatou medaili za nejlepší olympijský stejnokroj České republice před Jamajkou a Nizozemskem. Sloupkařku listu Hadley Freemanovou naopak hluboce zklamali domácí Britové.
Co tedy Freemanová napsala?
"Myslím, že všichni víme, oč na olympiádě ve skutečnosti jde - jsou to debaty o tom, kdo má nejfajnovější tepláky. Je to jako OSN a konference v Davosu dohromady, jenom trochu víc na úrovni. A protože tohle jsou britské noviny, je prakticky mou povinností začít týmem Velké Británie. No, říkali jste si o to: Británie, stálo to za pendrek! Oblečky, které nebozí britští sportovci oblékli při zahajovacím ceremoniálu, připomínaly zlevněný halloweenský kostým Aliho G. Seznámili tak vděčný svět s dosud neznámým konceptem zlatých 'skvrn v podpaží'. Pozitivem je, že ty stejnokroje odrážejí určitý rys britské povahy. Negativem je, že to není zrovna rys, který je třeba odrážet.
Ne že by americké uniformy byly o mnoho lepší. Možná je navrhl Ralph Lauren, ale klidně to mohli nechat na American Airlines. Chudáci sportovci na zahajovacím ceremoniálu vypadali, jako kdyby měli každou chvíli začít ukazovat cestu k nejbližšímu nouzovému východu a předvádět, jak se zaujímá správná poloha při nouzovém přistání.
Itálie se držela snobských návrhářů a zlanařila svého národního krejčího Giorgia Armaniho. A jak tedy jejich oděv vypadal? Jako tepláky z filmu Americký gigolo. Což je fajn, když žijete v 80. letech. A v černobílém filmu.
Ani jedno z toho se nedá říct o španělských a ruských stejnokrojích. Španělské připomínají obal alba Sgt Pepper's Lonely Hearts Club Band a ty ruské asi navrhl Keith Haring. Obojí oblečení bylo dílem společnosti Bosco Sport, tedy značky, na kterou si opravdu nehodlám v blízké ani vzdálené budoucnosti šetřit. A řekněte mi, co si má člověk myslet o německém stejnokroji s modrými modely pro kluky a růžovými pro holky? Tak jsou to sportovci, nebo novorozeňata?
Ne všechno však však bylo hrozné. Potlesk pro apartní modýlky Novozélanďanů, na jejichž jachtařské blejzry a šaty s jemnými vzory by byl pyšný každý švihák v Brooklynu nebo Dalstonu. Jihokorejci v modelech ve stylu "Ahoj, námořníku!" s elegantními šátky a opravdu šikézními bretaňskými blůzami byli také rozkošní. Nizozemské stejnokroje možná nejsou od nóbl návrháře, ale v některých ohledech představovaly ty hezké modré kabáty a světle oranžové kalhoty opravdový styl.
A nakonec dvě země, které zřejmě dávají větší důraz na pobavení než na to, aby byly šik. Jamajka u mě měla velké šance od chvíle, kdy jsem zjistila, že kolekci navrhla dcera Boba Marleyho Cedella (tohle budeš muset spolknout, Giorgio Armani). Jasné barvy působí tak radostně, že ani mě nenapadlo dělat žádné poznámky o kokosech na sněhu... Ale nejvíc se mi líbilo to, co si oblékli Češi. Ty holínky! Holínky! Jako součást národního stejnokroje! Věděl někdo, že Češi mají takový smysl pro humor? Představuji si, že všichni byli zrovna na cestě na nějaký hudební festival...
Takže kdybych měla rozdělovat medaile, byl by to bronz pro Nizozemsko, stříbro pro Jamajku a naleštěné zlato do České republiky. Prosím, povstaňte k české národní hymně. Ať už je jakákoli."
