Přeběhl Spojené státy
Opravdový Forrest Gump
16.05.2015 13:01 Původní zpráva
Jen těžko se dá vyhnout přirovnání k filmovému prosťáčkovi Forrestu Gumpovi. Stejně jako hrdina hollywoodského trháku se také Patrick Sweeney rozhodl, že poběží hodně, hodně daleko. Před týdnem doběhl svůj soukromý závod přes celé Spojené státy, které přeběhl jen v obyčejných sandálech.
Nezažil válku ve Vietnamu, nesetkal se s americkým prezidentem a ani nezbohatl lovem krevet. Se zarostlou tváří a láskou k běhu si však řekl o přezdívku Opravdový Forrest Gump. Na rozdíl od filmového prosťáčka však pětatřicetiletý Patrick Sweeney věděl, kam chce doběhnout.
Běh si zamiloval během studií na vysoké. Nešlo mu to ale, jak si představoval, a nesklízel právě největší potlesk.. Až se doslechl o ultramaratonech. "Moc jsem toho o nich nevěděl. Zkusil jsem závod na 50 mil a zjistil, že jsou pro mě docela snadný. Stal jsem se závislákem. Líbilo se mi závodit a být konkurenceschopný, na rozdíl od klasických maratonů," popsal své začátky s nezvyklou zálibou pětatřicetiletý běžec, jenž úplně nejraději běhá bos v teplém písku na pláži.
Nyní už mu nejde o triumfy. "Pořád to mám rád, ale dělám to hlavně kvůli kamarádům z tohoto zvláštního společenství," přiznal. Minulou sobotu doběhl zatím svůj nejdelší závod. Trval 114 dní a na trase ze západního pobřeží Spojených států, z Los Angeles, až k východnímu s cílem v Bostonu zdolal neuvěřitelných 5400 kilometrů.
V den svých narozenin si obul obyčejné sandály (často běhal i bos) a nezapomenutelné dobrodružství mohlo začít. Není divu, že si ho všimli také lidé ze společnosti Red Bull, kde mají podobné, ať už adrenalinové, či jinak bláznivé sportovce prostě rádi. A udělali s ním rozhovor o jeho životním běhu.
Štve vás neustálé přirovnávání k Forrestu Gumpovi?
Dokázal jsem se s tím vyrovnat. Lidí na mě často křičí Utíkej Forreste, utíkej! Pořád ale mám rád tenhle film.
Byl pro vás inspirací?
(usměje se) Popravdě ne. Potkal jsem dívku, která chodila napříč Amerikou bosa. Chtěl jsem získat nějaké peníze na charitu, kterou podporuji - 100 mile club. Jde o program, který podporuje děti v uběhnutí nejméně 100 mil v průběhu školního roku.
Vy to ale zvládnete za dva a půl dne...
Plus minus ano. Začínal jsem maratonskou vzdáleností na den, pak jsem běhal až 64 kilometrů denně. Jsem pomalý, maraton zvládnu za 2 hodiny a 37 minut (světový rekord je 2:02:57, pozn. aut.).
Co vás během cesty pobavilo?
Viděl jsem spoustu odpadků podél cesty. Ale zjistil jsem, že je mezi nimi i spousta drahokamů, a to doslova. Našel jsem i diamantový zásnubní prsten, ještě v krabičce. Myslím, že nějaká žena toho chlapa odmítla a on ten prsten vyhodil z auta.
Jak jste vybíral cestu?
Přes Google mapy. Začal jsem doma v Los Angeles, kde pravidelně běhám na pláži. Plánem bylo skončit v Bostonu, kde jsem za poslední tři roky běžel maraton. Nezvládl jsem tam doběhnout včas na ten letošní, začal jsem příliš pozdě, 16. ledna na moje narozeniny. I tak jsem ale rád, že jsem doběhl až do Bostonu (maraton se konal 20. dubna, pozn. aut.).
Jak se cítíte? Myslíte, že to zvládnete ještě jednou?
Upřímně řečeno, nohy jsou úplně v pohodě a stále jsem z toho nadšený. Pokud bych do toho šel znova, začal bych se 40 mílemi na den. Rád bych zároveň podpořil někoho jiného, kdo dělá podobnou věc.
Nechcete běhat sám?
Mám skvělý tým podporovatelů, kamarádku Vanessu a jejího přítele Shackyho, oba jsou běžci. Ona zrovna vydala knihu o ženském běhání na velké vzdálenosti.
Je pravda, že jste občas neměl boty?
Jen občas, ale většinou jsem běžel ve svých sandálech. Je to minimalistická obuv podobná té, jakou nosili slavní indiáni Tarahumara z knihy Zrozeni k běhu.
Kde jste spal?
Kdekoliv. Můj doprovodný tým měl karavan a po dlouhých a těžkých dnech to bylo dobré místo k odpočinku. Nejdivnějším místem bylo přístřeší chránící před tornády. Můj tým tehdy volal starostovi jednoho malého města, zda bych nemohl přespat ve vězeňské cele, a on nám nabídl tento úkryt. Lepší, než být ve vězení!
Někdo jiný v něm prý ale mohl klidně skončit.
Jo, ten chlápek, co po mě střílel. Abych byl férový, nevím, jestli mířil na mě, nebo šlo o varovný výstřel. Běžel jsem jen po nějakém dvorku, uslyšel výstřel a najednou na mě zíral frajer s pistolí v ruce.
Kolik jste toho za den uběhl nejvíce?
Třiaosmdesát kilometrů. To bylo opravdu dlouhé. A nejdelší série? To bylo deset dnů bez sprchy. Pak jsem se umyl a byl opravdu šťastný. Ale jsem si jistý, že můj tým ještě víc.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.