Phil Taylor
Show jak má být. Šipkařská legenda prohrála s třináctiletým talentem
13.06.2019 06:00 Původní zpráva
Že jsou šipky jen zábavou, kterou si zahrajete u piva? Z tvrzení platí jen první část, protože klání těch nejlepších je jedna velká party. Profesionální šipkaři však pijí většinou vodu, jejich výkony musí být na milimetr přesné, rozhoduje sebemenší zaváhání. Zaváhal i Phil Taylor, šestnáctinásobný mistr světa, když na exhibici prohrál s třináctiletým mladíkem.
Šipky jsou prostě zábava, ať už je hrajete nebo jen pozorujete. Při těch nejzajímavějších klání jsou k vidění nejen borci, kteří celkem běžně hází 180 bodů, ale i velkolepá show. Už jste viděli prvního muže světového žebříčku, Nizozemce Michaela van Gerwena? Metrákového holohlavého pořízka s výrazem řezníka byste čekali spíš na diskotéce jako vyhazovače.
Druhý muž světa Robb Cross je jako přes kopírák, připočtěte si jen husté obočí a zamračený výraz. Když se mu podaří kvalitní hod, zaraduje se do publika typicky zaťatou pěstí a grimasou radosti. Oba jsou jen slabým odvarem pátého šipkaře žebříčku Petera Wrighta. Naposledy přišel na utkání s fialovým čírem, jeho kalhoty zdobily kachničky. Vyholená hlava s vytetovaným hadem po stranách je typickým znakem skotského reprezentanta v šipkách.
Vůbec nejznámějším šipkařem je anglický bývalý hráč a historicky nejúspěšnější závodník v tomto odvětví Phil Taylor. Sympatický, s věčným úsměvem na rtech, s šedesátkou na krku. Když ve své aktivní kariéře vešel do tunelu pro příchozí hráče ke hře, davy bouřily. Mimochodem, obecenstvo tohoto atraktivního sportu je velmi rozmanité, nicméně jedno mají společné. Všichni se baví, někteří tančí a jsou i tací, kteří šipky navštěvují v kostýmech a převlecích. Vlastně je jich většina.
Taylor se sice s profesionální kariérou v loňském roce rozloučil, šipky však neopustil. V Německu se zúčastnil exhibice a následně prohrál s teprve třináctiletým Leightonem Bennettem. "Jaký je to pocit? Jako když se probudíte na Štědrý den," popsal své dojmy šťastný výherce. Jeden odešel, další nastupuje a tak to má být. Taylora, jako správného šampiona ani prohra nepřipravila o typický úsměv a dobrou náladu.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.