Anthony Wilding
Smutný osud první tenisové celebrity
05.07.2015 05:39 Původní zpráva
Byl nefalšovanou sportovní hvězdou. Jako první Novozélanďan vyhrál Wimbledon. A to nejen jednou, na travnatých kurtech zvítězil hned čtyřikrát. Měl peníze, slávu a obdiv okolí. Přesto by si osud tenisty Anthonyho Wildinga stěží někdo vybral. Nahlédněme do příběhu muže, jehož život před sto lety vyhasl daleko od domova, na bojišti 1. světové války.
Psal se rok 1913, v Evropě doznívala doba blahobytu a míru. Obyvatelé starého kontinentu se ještě nikdy neměli tak dobře. Vědecký pokrok zvedl životní úroveň, od posledního většího konfliktu, války mezi Pruskem a Francií, uplynulo přes čtyřicet let. Lidé měli i více volného času a začali častěji chodit za zábavou. Rozvíjela se kultura, do popředí zájmu se dostal i sport.
Tenisová klání proslulá noblesou a rytířským duchem lákala především fanoušky z řad aristokracie a bohatých společenských vrstev. Rodily se zde i první celebrity. Devětadvacetiletý Novozélanďan Anthony Wilding byl jednou z nich.
V onom roce byl na vrcholu slávy. Zrovna počtvrté v řadě vyhrál Wimbledon a stanovil nový rekord v počtu kontinuálních triumfů na londýnské trávě. Až o 66 let později ho dorovná jistý Švéd jménem Björn Borg.
Ze dvou kurtů na piedestal
Wilding rozhodně nebyl příkladem v současnosti tolik populárního "amerického snu" o dítěti z chudých poměrů, které se vlastní pílí propracuje mezi smetánku. Když v roce 1883 přišel v městě Christchurch na svět, narodil se do rodiny zámožného právníka Fredericka Wildinga.
Jeho otec miloval dva sporty. Kriket a tenis. Však i Tony zkoušel hrát kriket za místní klub, jenže mnohem větší slávu mu vyneslo pinkání míčku raketou přes síť. U domu Wildingů stály hned dva tenisové kurty. Na nich budoucí šampion vyrůstal.
Že by mohl být úspěšný, naznačil už v 17 letech, kdy vyhrál canterburský šampionát. Profesionální tenis však tehdy rozhodně nekvetl. Velké turnaje byly čistě amatérské, a tak v roce 1902 Wilding vyrazil do Cambridge studovat právo. Na tenis nezanevřel. Naopak. Ještě se zdokonalil a dva roky po příjezdu absolvoval první Wimbledon. Vyhrál jen jediný zápas. Šest let nato se však vrátil jako šampion.
Mezitím ale ještě stihl reprezentovat spojený tým Australasie v Davisově poháru a soutěž s ním dvakrát vyhrát. Roku 1909 triumfoval i na Australasian Championship, předchůdci dnešního Australian Open.
Pak už přišla série čtyř titulů na wimbledonské trávě. Poprvé získal trofej v roce 1910. Když Anglie o dva roky později truchlila nad potopením Titaniku, Wilding dosáhl vrcholu. Byl suverénně nejlepším hráčem na světě. Nikdo ho nezastavil. Ani další rok Maurice McLoughlin, vítěz US Championship, který na něj vyrukoval s dělovým servisem. Málo platné, Wildingův technický tenis slavil počtvrté titul.
Novozélanďan chtěl i pátý. Pravda, při třech ze čtyř triumfů měl snazší pozici než jeho protivníci. Jako obhájce totiž podle tehdejších pravidel nemusel absolvovat celý turnaj, nýbrž hrál až finále proti vítězi kvalifikační části - tedy tomu nejlepšímu z ostatních přihlášených.
Osudné léto
Wimbledon 1914 byl však velice specifický. Když se 22. června rozbíhal, bylo z Wildingova pohledu vše v naprostém pořádku. Anthony si užíval prvních letních dní, čekal na soupeře a připravoval se na boj o další titul. V sobotu 4. července nastoupil proti Australanu Normanu Brooksovi. Prohrál až překvapivě hladce ve třech setech. Na londýnské trávě ho někdo porazil poprvé po čtyřech letech. A také naposledy. Svět už totiž nebyl tak růžový jako před pár dny.
O měsíc později vstoupila německá vojska na území Belgie, čímž dala Británii záminku k vypovězení války. Postup Němců byl neúprosný. Už nešlo udržet konflikt v lokálních rozměrech. Vlastně se o to ve skutečnosti ani nikdo nesnažil. Do týdne byla ve válce celá Evropa.
Anthony Wilding byl tou dobou zasnoubený. Chtěl si vzít o patnáct let starší hvězdu amerického němého filmu Maxine Elliottovou. Místo svatby však narukoval do britského Královského námořnictva. Nový Zéland byl tehdy součástí Britského impéria, Wilding tedy šel bojovat za svoji zem. Spolu s dalšími mladými muži zamířil do Francie.
Na svatbu s Elliotovou už nikdy nedošlo. Bylo 9. května 1915, když bitva o Aubers ukončila jeho krátký život. První velká tenisová superstar zemřela v jednatřiceti letech. Jako na mnoho jiných sportovních hvězd, padlých na bojištích Velké války, i na Wildinga se zapomnělo. Pocty se dočkal až v roce 1978, kdy Mezinárodní tenisová federace zařadila jeho jméno do síně slávy.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.